Básničky
Jsi...
Jsi má něžná jistota,
Pro kterou ráno vstávám,
Jsi má hříšná myšlenka,
Se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
Kterou si v duchu broukám,
Vidím tě ve všem,
Na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
Každý den tě musím mít,
Potřebuji tvoji touhu, něhu,
Abych mohl/a šťastný/á být!
__________________________________
Žiletka..
Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže,
nikdo jí v tom zabránit nemůže,
Žiletka tě v prstech trochu zastudí.
Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí.
Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,
o lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti.
Neboj se, už se ti to nikdy víc nestane,
ta ostuda když ti první noc nevstane.
Žiletka razí si svoji cestu do žíly.
Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.
Přežili to jiní, přežiješ to taky ty.
Přemýšlej, nenech se ovládat jen pocity.
Žiletka svůj smutný úkol splnila,
do ruda se voda tvojí krví zbarvila.
Tvůj krátký život uniká z rány ven.
Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak omámen.
Žiletka ta za to všechno přeci nemůže.
Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.
Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,
nevnímáš ty lidi, co ti vlezli do bytu.
Žiletka. To slovo brouzdá se tvou pamětí.
Sestřička je celá v bílém, ptá se: "Jak je ti?"
Jediná kapačka tady teď měří čas.
Kdybys ho doved vrátit, možná žil bys zas.
Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.
Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.
Upadáš do spánku, který je tvůj poslední.
Už neslyšíš zvony oznamující čas polední.
_________________________________________________
Jsem blázen..
a nebo vrah.
Totálně do svých myšlenek ztracen,
a mám ze sebe strach.
Dneska je moderní být smutnej,
takže jsem vlastně IN.
Nejenom pro tebe jsem divnej,
a tak si pustím místo rádia plyn.
Nevěříš?
Ani nemusíš.
Nic od tebe nechci,
stejně by jsi měl jenom blbý keci.
Jde to ze mě samo,
nejsem žádný EMO.
A nebo,
není to snad sakra jedno?
Slzy z očí mi padaj,
černý myšlenky pokoj mi nedaj.
Napustím si plnou vanu,
beru si žiletku a nedívám se ani na jednu stranu.
Z ruky stéká mi krev,
klepe se brada, ale žádný řev.
Snažím se na nic nemyslet...jen padám,
další chuť k životu nehledám.
Jen říkej dál, že jsem blázen,
který nezaslouží si žít.
Ale pravda je taková, že v beznaději jsem ztracen,
tak prosím, nic neříkej a nechej mě jít.
______________________________________________________
S žiletkou ve vaně
V koupelně ve vaně.. ve vodě s pěnou..
život má na hraně.. je tváří němou..
krvavé zbarvení.. vody i pěny..
bolavé znamení.. zničené ženy..
propadlé líce.. kamenná tvář..
vydává svíce.. intimní zář..
překrásné skladby.. přehrávač vyhrává..
zbořila hradby.. život svůj prohrává..
zavírá oči.. zatíná pěsti..
zemřít se učí.. a má v tom štěstí..
už jenom chvíli.. už ztrácí vědomí..
přetnula žíly.. zbaví se svědomí..
stále víc rudne.. voda a pěna..
pro lidi cudné bude to změna..
naleznou mrtvolu.. naleznou v koupeli..
zkřivenou od bolu.. s nervy až v prdeli..
usíná tiše.. padají slzy..
stěží jen dýše.. smrt přijde brzy..
už jenom čeká.. osoba ve vaně..
pláče.. a heká.. s životem na hraně..
obličej bílý.. žiletka od krve..
vyhasly síly.. jedinkrát.. poprvé..
pro život zmařený.. ta s kosou přišla..
pokus je zdařený.. z života vyšla..
v koupelně ve vaně.. s žiletkou v ruce..
s životem na hraně.. dotluklo srdce..
_______________________________________
Hřbitov v lese
Tam někde v lesích,
za domy a kdesi
daleko od lidí,
ukryté jsou hroby,
co nikdo nevidí.
Ten hřbitov starý
k záhubě byl odsouzen,
když klíč od jeho brány
pohltila zem.
Marně bys hledal
kytici či drobné kvítky
tam kde z ozdobných mašlí
zbyly už jen nitky,
snad pár střepů
a víc už nic.
Jen kříže,
holé náhrobky,
co nepoví ti víc.
Slzy pozůstalých
v prachu let už zaschly
a brány hřbitovní
dávno již praskly.
Přesto vše si hřbitov starý
kouzlo své uchoval!
____________________________________________________
Bez Tebe..
Když nejsem s tebou,
Slzy mi proudem tečou.
Přemýšlím co teď asi děláš,
Jestli u sebe jinou nemáš.
Slzy si utírám do kapesníčku,
To však nepomáhá mému srdíčku.
Vzpomínám na chvíle s tebou prožité,
A těším se na další polibky vášnivé.
Miluji tě čím dál víc,
Snad mi to i ty oplatíš.
__________________________________________________
Sbohem..
Já měla srdce,
to srdce ti chtěla dát,
aby ses o mě,miláčku,nemusel bát.
Verše ti skládám,
moc tě miluji,
a ty jen řekneš pouhé ´slibuji´
Slibuji že ti nebudu lhát,
slibuji že se ti nebudu potají smát,
a na jiné se vázat.
Hodina pravdy pomalu odbíjí,
a nůž mé srdce pomalu zabíjí.
Je to tvůj nůž,nůž zraněné lásky.
Tak tomuhle já říkám,proklaté sázky.
Nevím,co už myslet si mám,
já jsem tě prokoukla,už tě celého celá znám.
Nechápu,nevím,
a ani ti na otázky neodpovím.
Já sama na ně totiž neznám odpověd'.
Mohu ti jen zdálky a potiše závidět.
Nesnáším tvůj závan pachu
ale přesto tě mám ráda.
Tak prosím miláčku,vlez mi na záda!
Nestěžuj mi život hůř a hůř,
nepřitlačuj stále víc ten nůž!
Nech mé srdce být,
nech jej odeznít,
stačí mi jen říci sbohem.......SBOHEM
____________________________________________________